Měsíc...Ono noční oko

28. července 2012 v 22:04 | Kuro (黒) |  My Diary


Kdykoliv vidím měsíc, ať v úplňku, nebo byť jen srpek, vždy se na něj zadívám. Uchvacuje mě svou krásou a mléčným světlem. Vždy jsem měla radši noc, protože měsíc je bohem noci, úkladných vrahů a tajných milenců. I já dnes vzhlížím na měsíc snad kdykoliv je na obloze, a sním. Modlím se k němu, snad už jen s toho důvodu, aby, kdyby náhodou jsem provedla nějaký nekalí čin, mne chránil svím stínem...

Při jeho mdlém světle se dobře píšou básně, tak kdyby vás to neotravovalo, vložím jsem jednu z mého šuplíčku.


Měsíc je v úplňku
jak ryba ve vodě,
hledám tu vstupenku,
cestu ke svobodě.
Říkám si kdyby…
Říkám si možná…
Tohle mé dilema,
nikdo z vás nezná.

Měsíc je v úplňku a hvězdy s ním,
říkám si nejsem tu, vždyť jenom sním…

Má křídla mě tíží,
jsem jak v kleci z mříží,
kde sídlí jen strach,
a každý druhý je sám sobě vrah.
Hladí mě vánek,
suší mi slzy,
proč přijde úplněk
vždycky tak brzy?

Ráno se probudím,
bolest zas ucítím.
Zas bát se jen Měsíce,
prý nás jsou tisíce…
Však já je neznám,
ke strachu se doznám.
Nechci být zrůdou,
samotnou, jinou.

Letím teď ke hvězdám,
pro žal sama se neznám.
Země se blíží,
strach mě již netíží…
Srdce mě bolí,
však duše volí.
Než zažít to zas,
to ať přijde ras!

Už cítím hlínu,
zas má vůni blínu.
Už zas vnímám strach,
ten jeho podivný nasládlý pach.
Křídla teď otvírám,
na nebe se podívám,
Měsíc tam zahlédnu,
životu podlehnu.

Otvírám oči, všechno mě bolí,
zas vnímám na tváři ty slzy trolí.
Úplněk odchází,
ráno ras přichází.
Na východě červánky,
přede mnou stín.
Mé tělo zas semlel
přeměny mlýn.

Už přišlo ráno a obzor zrůžověl,
na noční můru mou, celý svět zapomněl…

Dívám se před sebe,
nevidím na nebe,
přede mnou postava,
obrysy dostává.
Chvíli byl drakem,
pak před mým zrakem
stal se z něj muž.
Má oči jak tuš.

Lehce se usmívá,
když na mě se podívá.
Má černý šat,
vypadá tak trochu jako můj kat.
"Jsem pánem temnoty,
zbavím tě komnaty
tvé duše dračí."
Říká, ač na mě se lehce mračí.

Ten muž se otočil
a plášť se zavlnil.
Já zůstala sama
zas na prahu rána.
Sama a bez duše
jak květy moruše
snáší se pláč
na nebohý chomáč.

Sluce už svítí
a voní kvítí.
A na prahu smrti
mou duši drtí
příkrov samoty,
dar pána temnoty.
Jsem prázdná a bez duše,
jen pláč květů moruše.

Už pozvedám dýku,
má rukojeť z týku.
Mé srdce praská,
když chybí v něm láska,
když zbylo po prokletí
jen bolavé dojetí.
Zemřu tu sama
na prahu rána.

Když zbylo po prokletí
jen zoufalé dojetí,
jedno je jisto,
jen prázdné místo.
Nedokážu žít,
tak prázdnou být.
Zahodila jsem svůj svět,
to nevrátím už nikdy zpět.

Čepel se leskne a rudne krví,
proč jen mě svoboda tak strašně bolí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mao-chan Mao-chan | Web | 29. července 2012 v 15:57 | Reagovat

Mir je fakt blázen a jo ta 3 je dobrá :-D

2 J@ckie J@ckie | Web | 29. července 2012 v 20:38 | Reagovat

tyjo, holka! ty taky povinne do souteze, t je krasa! kam se hrabu : )
"Čepel se leskne a rudne krví,
proč jen mě svoboda tak strašně bolí…"
k tvému komentari: mozna to vyznelo tak, ze fnukam:) nejsem sice stastna - ae nejsem nestastna. a to se taky pocita:) i kdyz verim, ze laska veky vydrzet muze. : ) a pratelstvi nemusi.

3 J@ckie J@ckie | Web | 29. července 2012 v 20:48 | Reagovat

nevím, ae básnička krásná! úplně jsme se začetla : )
věc názoru jo, ae upřímně se mi to často potvrdilo.. navždy? po deseti letech nejlepšího kamarádství si s tou holkou nemám vůbec co říct - a to bolí.
a moc děkuji za pochvalu:)

4 J@ckie J@ckie | Web | 29. července 2012 v 20:59 | Reagovat

ta vpravo - leya, je neco s pudlem a knirem, takze super tip :) ehm, iusaty s copankama? puli? : D bo nevim.. chces diplom nebo me usetris? xD

5 J@ckie J@ckie | Web | 29. července 2012 v 21:06 | Reagovat

já je moc neumím a nejde mi to : D
děkuju, ae třeba se zalíbí.. : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
My jsme otaku. - My máme svůj svět. - Žijeme ve své realitě. - Uvažujeme logičtěji, jelikož anime nám ukázalo co se všechno v životě může stát. - Kdyby svět zanikl otaku přežijí. - Protože mají nezlomnou víru věřit, že jednou budou někým, kým se stát nemůžou.