Mám depku...A pořádnou...

14. května 2012 v 15:00 | Kuro (黒) |  My Diary



Každý den si říkám, jestli jsem a v čem přesně jiná než ostatní. V čem se liším?
V lidském světě si připadám jako ve snu. Ne. Jako v noční můře. Nesnáším lidský stereotip a hodnocení podle pouhého pohledu. Má matka mě ještě k tomu deptá s tím jak vypadám a mě už začinájí pomalu, ale jistě, docházet síly. No, ale to pro mě není žádná novinka. Máti mi tímhle znepřímjemňuje život dlouho. Ale do předešlého měsíce jsem stále měla sílu těmto vlivům odolávat a pokaždé se opět postavit na nohy které mi, kdykoliv se cítím zase v pořádku, nevíbíravě podkopla
Ale jaksi už tuto sílu postrádám. Je pro mě čím dál těžší se zvednou.

Poslední dobou ztrácím sílu k životu. Už se neraduji s jemného letního vánku, který mi vždy našeptával budoucnost. Nevnímám paprsky slunce, teď mě pouze oslňují a musím si zakrývat oči. A ani jarní déšť, co mi den co den omíval tvář a oči od pláče a hladil mě jako ten nejmilejší přítel, mi nezvedne náladu a pouze opět přináší ten stav úzkosti, který mi svírá a zžírá tělo i mysl.

Má vždy chladná mysl je niní zakalena onou úzkostí, které se ne a ne zbavit. Kdykoli se mám vrátit domů, úzkost mne sevře jako chlad. Jako železná panna zařezává své hroty do mého těla a zanechává jizvy. Ale já si přeji, aby tyto jizvy zůstaly a zachovali se jako jizvy po spálenině. Aby nikdy nezmizeli a já si navždy pamatovala tyto dny a hlavně abych nezapoměla na ono utrpení, které mi způsobují...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
My jsme otaku. - My máme svůj svět. - Žijeme ve své realitě. - Uvažujeme logičtěji, jelikož anime nám ukázalo co se všechno v životě může stát. - Kdyby svět zanikl otaku přežijí. - Protože mají nezlomnou víru věřit, že jednou budou někým, kým se stát nemůžou.