Já fakt nemám nervy z ocele...

16. května 2012 v 20:51 | Kuro (黒) |  My Diary
Tak. Konečně jsem se dodrápala k počítači a odhodlala napsat první větu...


Jak už název napovídá, nejradši bych do světa vyřvala: "Já opravdu nemám nervy z ocele!" a brzo to asi udělám, protože někteří lidé jsou naprosto nepoučitelní, a pro ně "Ne!" neznamená "Ne!". Pro takové lidi to znamená "Pokračuj!".
Má škola je toho důkazem. Já se snažím si pořád říkat, že jsem v cicilozavané a dobře vychované společnosti. Po vyřčení této věty, jsme z mojí nej kámarádkou Šejkem vypadaly takhle...

A teď teda zpět k tématu...
Lidi, puberta je děsná věc a já už bych byla ráda, kdyby měl jeden člověk toto období za sebou. Ale myslím, že jistá osoba, říkejme jí třeba Markéta, nikdy nevyroste. A to fakt že nikdy.
Znáte někdy ten pocit kdy čumíte do blba, a teď si vám někdo stoupne do výhledu, spojí pohled s tím vaším a začne řvát: "Nečum, na mě! Krávo smrdí ti oči!"? -_-" Jestline tak vám závídím. :D
No a právě ta danná Markéta mě nasírá, nasírá a nasírá. Kdyby vedle mě nestála kamoška, tak by mi asi ulítla "nechtěně" ruka a dostala by takovou, že by se o patro níž zachvěl strop! A nemyslete si že na to nemám...
Markéta je to nejprotivnější stvoření které znám. Papouškuje po mě slova, schválně mi podstrkuje nohy abych zakopla atd. Ale dneska málem přestřelila.
Chci jít takhle s kamarádkou do 6. třídy si pučit aktuality, chci vyjít ze třídy, ale ona mi zastoupí cestu a pořvává že prostě ven nepudu. Tlačí mě za ramena a já couvu, ale teda moc jí to nejde. Už mě to začíná štvát, tak ji chytnu za ruce a zvednu jí je. Vedli Markétu si stoupne další p**a a povídá: "Co chceš dělat?" a Markéta odpoví: "Asi mi chce olízat podpaždí!". To už se ve mě vaří krev a já jsem cholerik, takže jsem ju radši pustila a stoupla si dál...Nemocnici ji fakt platit nechcu. Odejdu na záchody, tam nakřápnu sťenu a asi i klouby ve svých prstech. :D A už celkem klidná se vracím zpět. Ale to sem zatím netušila co bude následovat....
Jen co vejdu do třídy, tak nám někdo zavře dveře. To by nebylo samo o sobě tak hrozné, jenže my je máme pos***ý, takže když se zavřou, nejdou otevřít. Takže nás zabouchly. Mě a ještě další 2 holky a 2 kluky.
V návalu vzteku, jsem ty dveře vyrvala ze spodního pantu a málem mi zůstala klika v ruce :D. Pak chtěla přijít učitelka na Aj ne, a my všichni stojíme u dveří a jeden ten kluk povídá: "Hele, nechte to tak, aspoň se sem Lopourka nedostane." A z druhé strany se ozve: "Ale Lopourka už je tady, ty demente jeden!" Všichni jsme propadly v záchvat smíchu až nám tekly slzy. Pak se zavolal školník a vyprostil nás ven :D. Ale v těláku jsem se vyblbla na basketu :D takže je to oki. Depka je zažehnána. Jinak, nastala tady invaze!! Ne mimozemšťanů ne, ale nečeho podobného :D od Šejka kamoška se sem dostala, moje spolužačka, ale zatím mi to nijak nevadí :'D aspoň první čtenář. Tak čau zase někdy.


Vaše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brita Brita | 18. května 2012 v 9:27 | Reagovat

¨:DD ani mi to nepřipomínej..:D ale bylo to dobrý..:DD mohlo by se to stávat častěji..:PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
My jsme otaku. - My máme svůj svět. - Žijeme ve své realitě. - Uvažujeme logičtěji, jelikož anime nám ukázalo co se všechno v životě může stát. - Kdyby svět zanikl otaku přežijí. - Protože mají nezlomnou víru věřit, že jednou budou někým, kým se stát nemůžou.